Bosé nohy na řežavých uhlících

„Fakt bych se potřeboval podívat do astrálního vědomí,“ říkám a na bělmu jejích očí vidím někoho naprosto neznámého.
Otočil jsem se, ale za mnou nikdo nestál.
V areálu špitálu visí reklama pohřební služby.
Myslete na budoucnost.

Slyšel jsem už tolik rad.
Kdyby lidé brali jen zlomek rad vážně, tak už by ten svět musel přeci vypadat jinak.
Ani by pak nepotřebovali náboženství.
Je přece tak matoucí se domnívat, že nás vytáhne z louže někdo, kdo nás do ní dostal.
Přebalili byste Ježíše?
Nebo se snad nikdy nepodělal?

Nikdy jsem nepotkal kouzelného dědečka.
Nebo ano?
Leccos člověk mine, aniž si všimne, jak je to důležitý.
Potom vede hlubokomyslný rozbory proč to minul.
Dospělost je plná hlubokomyslností, protože si člověk najednou myslí, že něco ví.

PS.
Jsem pohan s problémem křesťana?
Nebo naopak?
Tam někde uvnitř vězím zalitý jak komár v jantaru.