Bůh ví jestli se dá věřit

„Přijďte později!“ řekl jsem veselému páru nositelů boha od dveří ke dveřím.
„Zrovna masturbuji a nemám chuť se bavit o naději.“
„Tebe brzo najdou za plotem s nožem v zádech,“ řekl soused od naproti, který šel zadýchaný po schodech s cinkající taškou.
„Tam už mě našli,“ řekl jsem klidně.
„Byl jsem zamilovanej a zfetovanej,“ pokračoval jsem. „Jen nevím k čemu to bylo, že jsem tam dřepěl. Láska je podivnej faktor. Je to skutečnost, která je tak málo skutečná, že si ji pořád musíme zaobalovat do všetečných slůvek.“
„A tady právě přichází bůh,“ chytil se na to boží dealer.
„Kde?“ zeptal jsem se a podíval se pod schody.

„Není to plejtvání, když člověka jenom pohřbí nebo spálí? Takovejch bílkovin..,“ zeptal jsem se.
„Ježišmarjá,“ zacinkal soused flaškama.
„Neberte jméno boží nadarmo,“ otočil se na souseda jeden z těch ušlechtilých.
„A kurva,“ cinklo.

„Dostat se v Americe k hasičům je nemožný,“ vykládal jsem dál chodbě. „Kamarád už žije v Americe hodně dlouho a je to tuze šikovnej chlapík a strašně rád by šel k hasičům, ale oni mezi sebe žádnýho cizince nepustí.“
„A ty jsi od hasičů utekl,“ řekl soused, který chtěl zazvonit sám na sebe, ačkoliv měl v ruce klíče a moc dobře věděl, že s ním nikdo nebydlí.
„Chtěli na mě mimořádný směny. Nikdy jsem nedělal mimořádný směny. Tak jsem jim tu uniformu hned vrátil, aniž bych ji na sebe kdy navlékl.“
„To jste se ani nesklouzl po tyči?“ zeptal se s opravdovým zájmem nadšenec pro věci nadpozemské.
„Nemají takovou tyč v nebi?“
„Ježišmarjá,“ řekl soused, který se nemohl trefit klíčem do zámku.

PS.
Jsou kuplíři impotenti?