Proč by měla být úcta k šedinám?

Někdy lze i vzpomínku přežít.
Třeba tu, když jsem vyběhl nahý za hluboké noci z postele, abych ti přinesl růže z parku.
Až nyní si uvědomuji, že jsem nikdy dost dobře nepochopil dar květin.
„UKÁŽEŠ MI TO?“
„Ne,“ řekla a přitom byla nahá.

„Snědla by jsi kočku?“
Dala si prst na rty a potom si zapálila cigaretu.
Zapalovala svíčky z vosku ze starých mužů pro světlo prozření.
„Stojíme na prahu nových věků,“ slyším ji, co říká a myslím si: Kde jinde bychom mohli stát?
Je to pech, když vás vystaví ve výkladní skříni, ale nikdo neví jakou máte cenu.

Dnes nám přijde kankán jako směšný tanec.
V rosolu zalité tančící víly.
Smím prosit?
O co?
Vyskočí panáček vyrobený z papírových bankovek.
Já se jen snažil odklidit břímě jejích ňader do zavazadlového prostoru lásky.

PS.
Člověk potřebuje domov.
I bezdomovec ho má.