Lásko natři mě na jakou barvu chceš!

Jak se asi Narcis vyrovnal se skutečností, že si nevidí na svoje vlastní záda?
Přijdeme na to.
Jsme neúnavní řešitelé záhad.
Čím větší volovina, tak tím více nás to zajímá.

Na jeviště seděl muzikant za klavírem, co putoval z místa na místo.
Hrál funerální skladbu za někoho slavného.
Naháněl ho dirigent s taktovkou v pokusu ho umravnit.
Vyměnil taktovku za bič.
I to se může stát.

„To byl první?“ ptá se starej mazák nováčka, co právě ve službách policie zastřelil člověka.
„To nic,“ poplácá ho po rameni. „Na poprvé to s člověkem vždycky zacloumá,“ říká jako kdyby ti další už byli brnkačka.
Nikdo nás nemůže jen tak zastavit na ulici a zasypávat nás výčitkami.
No a přesto se to stává.
Soused zažil šok, když mu jeden hostinský řekl, že Božkov není dobrej rum, že ten je tak do bábovky.

PS.
Osamělý divák sedící v prázdném divadle.
Jednou přeci budou muset začít hrát.