Lidé pořád vytvářejí nová náboženství na cestě za pravdou

„Kdepak ty americký filmy. Samá volovina. Chlapa pronásleduje auto, a on běží pořád rovně,“ říká soused.
A má pravdu.
A kdy ne?
„Granát je lepší vytáhnout z kamen dřív než tam někdo zatopí,“ říkám já.
Taky mám sem tam pravdu.
„Myslíte, že ty miliardy lidí budou snášet život v chudobě donekonečna?“ ptá se nás chlap od vedlejšího stolu.
„Ano,“ říkáme současně.

PODEJTE MI TEN GRANÁT!
Dožaduje se chlap.
„Je v kamnech,“ říkám a přemýšlím, že zaplatím, ale nemám peníze.
Zavalil mě pocit skutečnosti, který člověk občas má, když si uvědomí existenci a něco za ní.
Opravdovou skutečnost.
Nikoliv tu, o níž jsme každou vteřinu přesvědčeni a přesvědčováni.
Skutečná skutečnost není samozřejmostí.

Stačí plácat páté přes deváté?
Chceme si vrznout.
A když si nevrzneme, tak o tom aspoň chceme přemýšlet a snít.
Mluví-li se o sexu, tak by se člověk neměl červenat.
Je mnohem více jiných věcí za něž by se člověk měl stydět.
Byly okamžiky kdy jsem chtěl být pirátem.

PS.
Racionalita nevězí v odmítání nepochopitelného.
To je jen další omyl člověka.