Medvěd by neměl tančit kankán

„Odřízl jsem si jeden článek prostředníku, aby to gesto neobsahovalo onu agresivitu, a vložil jsem ho do perlorodky. To bude perla.“
„Jak jsi na to přišel?“ zeptal se soused
„Díval jsem se do studny.“
„Byla hluboká?“
„Byla vyschlá.“
„A co?“
„Něco s tím životem člověk přece musí udělat.“

„Je fajn mít plný špajz rumu. Jen se pak víc bojíš zlodějů,“ řekl znepokojeně soused.
„No on tě život stejně jednou zabije. To von dělá.“
„Jo, ale kvůli tomu to nemusí psát na škatulky s cigaretama.“
“Čas od času zkrátka přicházející kazatelé s podivnými hláškami, co člověk nesmí.”
„Buzerante!“ zazněl ženský hlas z otevřeného okna, ale už jen z odstínu hlasu bylo jasné, že má na mysli kohosi jiného než homosexuála.

„Kde se tu vzal ten králík s hodinkami?“
„Takové bytosti se zkrátka objevují,“ řekl soused poněkud znuděně.
„A člověk dělá, že je nevidí.“
„Vždyť by ho měli za blázna. Stačí, že věří v neposkvrněné početí.“
„Ale to už dneska jde. Tak proč ne tehdy?“
„Všichni se můžeme na chvíli proměnit v krásného motýla.“

PS.
Odmalička ti říkají: Přece nechceš skončit u lopaty?
Jenže, co by byl svět bez lopaty?