Rybáři tahali na břeh hrnec za hrncem

„Ten chlap nakrmil pět tisíc lidí dvěma rybama a pěti chleby.“
„A co jim dal pít?“ Zajímal se soused, když dělal na vodní hladině žabky.
„Nechceš jít do hajzlu!?“ zařval na něj jeden z rybářů.
„Chci,“ vycenil naň soused radostně zuby.

„Mít vizi. Tak bych se nechal přenastavit jako vysloužilý počítač,“ říkám zadýchaně sousedovi, když utíkáme před partou chlapů od prutů.
„Jenže já žádnou vizi nemám. Mám jen něco podobného lítosti po pravdě a po člověku.“
Co se to ve skutečnosti děje?
„Jedna žena mi řekla, že píšu tak, jako kdybych byl reinkarnací Krista,“ říkám šeptem schovaný mezi malými smrčky.
„Tomu se nedivím, protože jsi stejnej ztroskotanec,“ ušklíbne se soused.

NĚKDE TU TI PARCHANTI MUSEJ BEJT.
A já mám najednou chuť vykřiknout:
VOPRAVDU TADY SME!
Jenže soused mi, jako už mnohokrát, zacpal hubu dlaní.
Nastalo ticho.
„Proč zrovna z téhle sorty lidí si vybral Kristus svoje apoštoly?“ kroutil jsem hlavou a vytřepával si jehličí.
„Pro jejich vznětlivost,“ řekl soused a utíral si uslintanou dlaň o moje záda.
„Hm. Mistr Jan Hus to ale s tou vznětlivostí trochu přehnal.“

PS.
MÁM JE! Zařval chlap za našimi zády.
Vždycky vás někdo dostane.
Věřte!