V posteli jak ve Ferrari

Večer tady pod okny dost vyváděla cikánská mládež.
Nastal čas zkouškového období na páření.
„Bolelo to? To je jen o poprvé. Dej si jen pozor na Fera. Ten ho má moc velkýho.“
„FERO!“

Běžím přes pole se špagátem na němž mám draka.
Je slabej vítr a tak musím běžet víc a víc.
Jak jen to zní snadně, když je člověku deset let.
V šestapadesáti už jen drak zplihle visí.
S tím nic nenadělá ani Tarantino.

Nikdo by neměl být živ déle než je zdrávo.
Sto let?
Sedět na posteli a žvejkat odpadky od oběda?
„To jsem rád, že jste mě přišli navštívit. A kdopak vy jste? Dal bych si rum!“
„To by vás zabilo.“
„Fakt? Tak sem s ním!“

PS.
Bůhví proč se držíme vždycky nějaké košile.