Jednoho by z toho kleplo

Učitelka v kabinetu sundala brejle a halenku.
„Škola hrou,“ řekla.
Po té rozevřela nohy jako slabikář.
Přes okno ji pozoroval učitel na pozemky a brannou výchovu.
Pořád se najdou chlapi, kterým chybí vojenské cvičení.

Drbající báby se domnívají, že jim nic nemůže uniknout.
Pak jsou překvapené, když se po zemi rozsypou jejich falešné perly.
„Svině,“ vyřknou unisono.
Známe ten dokonalý obraz, jak bychom měli vypadat.
Je v očích všech lidí okolo nás.

„Lidé si často myslí, že vědí o tom, o čem přemýšlí druzí lidé. Jakoby věděli o čem přemýšlí oni sami,“ vykládal soused zasvěceně až si zapomněl nalít do čaje rum.
„Ten rum tam není cítit,“ řekne, když přestane žvanit a usrkne. „Budu si muset objednat ještě jeden.“
„Zkus ten, co máš na stole.“
„Aha!“ plácne se do čela. „To dělá to myšlení.“

PS.
Někdy ani nevím kde je má ruka.
Kam strkám prsty.