Je třeba kráčet přiměřenou rychlostí

Našel jsem starý školní sešit.
Bylo tam pár kaněk.
Měl jsem pocit, jako kdybych objevil palouček s houbami.
Tehdy mi lákala profese toho chlápka, co chodil kolem vlaku a poklepával kladívkem na kola souprav.
Jak daleko má od psychiatra, co mě klepal do kolena?
Někdo má štěstí a někdo má rozum.
Kdo má přednost na úzkém mostě?
O CO JDE PŘI RODINNÝCH OBĚDECH?

Někdo rozbil bank!
Všude je cítit lák z okurek a pohlavního řádění.
Chtěl bych se přiznat a vykoupat se v kaňce ze školního sešitu.
Nakapal jsem si do oka trochu alkoholu.
Nechci pít.
Jen se nechci ztratit.

„Nebojte se! My nejsme bubáci!“ říkal soused skupince maminek s dětmi, když jsme se konečně dostali z lesa, kde jsme se díky jeho zkratkám trochu zapletli.
A to vždycky tvrdil, že má holuba.
„My se nebojíme,“ řekla jedna z maminek.
„Jo ne. Já viděl jak se vám koulí oči, když jsme vylezli. Ale von je docela neškodnej,“ ukázal na mě.
Já se jenom připitoměle usmíval, jako že jsem fakt neškodnej, ale to oni beztak viděli.
„Zkratkou už nejdu,“ řekl jsem, když zmizel ten průvod.
„Existuje tak málo překvapení. Važ si jich,“ řekl a poplácal mě po hlavičce.

PS.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí?
Koho jste potkali?