Beatles se prohání po jahodových polích

„Volal mi synek, že upadl na rozbitou flašku a rozřízl si ruku,“ řekl soused.
„A co?“
„Říkal, že si prodloužil čáru života.“
„Jak daleko padají ta jablka?“

„Každá generace si myslí, že je nesmrtelná,“ řekl soused, když se díval k vedlejšímu veselému stolu veteránů života, kteří měli kolektivně nasazené papírové čepice.
„Netušil jsem, že už skončilo tolik Večerníčků v důchodu.“
„To jsou ty střípky morbidností, které se nám sypou pod nohy, abychom viděli dívkám pod sukně,“ pokýval soused hlavou, když upíjel svého tygra s ledem.

„Už jsem nebyl dva roky v blázinci,“ vykřikl nadšeně jeden z Večerníčků a dostalo se mu zaslouženého potlesku z něhož hned prosvítal další dialog.
„Našli jsme ho na ulici.“
„Jak dlouho tam ležel?“
„To se dá těžko říct. Byl velkej mráz.“
„Tak proto nepřišel.“

PS.
Na nádraží vyhrává kapela.
Všichni vystupující po sobě pokukují, komu že to patří.
Nemají ponětí o tom, že je to loučení se zdejším zlodějem, který má nástup do vězení.