Kulisa k vaření na tv obrazovce

Vyslýchala mě krásná inspektorka.
Měla sice trochu otlučené klouby na rukou, ale třeba na nich jen dělala kliky.
„Prý jsi šel na okraji silnice vpravo!“ vyhrkla na mne, protože zločincům se zásadně tyká.
A já se tak trochu zamiloval.
Představoval jsem si ji, jak sedí v otevřeném okně.
To oprýskané okno k ní dokonale ladilo.
Dotvářelo obraz potrhaných černých punčoch a kabelky, co vypadala jako měšec na peníze.
„Odpověz!“ zaburácel její hlas a já vypadl z okna.

Z okna jsem spadl přímo do Jeruzaléma.
Křižáci zrovna osvobozovali Ježíšův hrob.
Zase.
Je obtížné vypnout svoji nedůvěřivost.
Ten úpěnlivý kapesník bílé barvy, který je symbolem odevzdání se.
Kdo by chtěl být za krásného slunného dne v zákopech?

Nejsem tady.
Snažil jsem si to vsugerovat.
Jako to radil Vlasta Burian u lázeňského vřídla jednomu tatíkovi, že si má představit, že pije slivovici.
Jenže skutečnost za filmy poněkud pokulhává.
Byl jsem tady i tam.
Piju slivovici.

PS.
Každej dělá co umí.
Sedláci to zkusili u Chlumce.