Reportáž psaná na zahrádce

„Jak si vysvětlit, že lidé zničehonic stavěli podivuhodné kamenné stavby s úžasnými artefakty,“ řekl jsem. „Nejenom, že chybí onen spojovací článek mezi opicí a člověkem, ale i mezi člověkem a člověkem, který začal jinak přemýšlet a tvořit na takové úrovni, že je to často mimo naše chápání. Připadáme si bůhví proč unikátní.“
„Ženský. To jsou unikáty,“ řekl soused až nezvykle smutně a píchl prstem do vzduchu před sebou. „Jedna taková si sedla vedle mě v hospodě. No a když jsem se dostal k tomu, že jsem ji popisoval, jak bych ji svlékal. Co všechno bych s ní dělal, tak se usmála a řekla: To by se manželovi asi nelíbilo, a jukla ke stolu kde seděl hodně podmračenej chlap. Když odešla, tak do mě drcnul synek a povídá: Tak jsi si pokecal taťko, co?“

„Zabit zblízka?“ řekl soused ponořený v chandře. „Na vzdálenosti zase tak moc nesejde. Jak se to vlastně stalo, že si Evropané vzali za nositele duchovna židovského mesiáše? Jak se to stalo, že popřeli vlastní duchovní historii a začali se přetahovat s Židy a Araby o Jeruzalém?“
„Někdy vypadá svět tak křehce, že se na něj člověk bojí sáhnout,“ řekl jsem tiše.
„Každý má svou temnou stránku,“ řekl soused ještě tišeji.

„Zrovna byl vydražen kolt pana Al Capona. K čemu někdo potřebuje zbraň takového člověka? Cena věcí v lidském světě je velmi podivná. Nejvíce jsou ohodnoceny věci, které žádnou cenu nemají. Takové ceny vytvářejí hlavně ti, kteří kromě svých peněz nic jiného nemají,“ řekl jsem pro změnu tématu.
„Nikdy jsem nikoho nezabil, ale jistý si tím být člověk nikdy nemůže,“ řekl soused.
I muži mají své dny.

PS.
Jak čerstvé musí být odpustky aby měly účinnost?