Taky jsem se kdysi pokoušel lézt na sloupy vysokého napětí.
„Je to nebezpečný!“ říkala matka a měla pravdu.
Nikdy jsem nevylezl až nahoru a nepamatuji se, že by to někdo udělal.
To jsou takové maličkosti, díky nimž jsme přežili.
Okusili jsme nebezpečí, ale nedotahovali jsme to do konce.
Nebyly na nás kladeny takové nároky jako na dnešní děti.
SUPERSTAR!
Co jim můžeme závidět?
Co jim můžeme vyčítat?
V TV začala pohádka.
Krátce před ní se objevila na obrazovce žena s lascivným pohledem ve spodním prádle.
Držela v ruce sklenici marmelády na níž bylo napsáno: Sladké neřesti.
Zajímalo by mě na jakou cílovou skupinu je taková reklama zacílená.
Bylo nutný mě budit tou holí?
Co záleží na tom, že byla bílá?
„Přinesla jsem vám vycpaného kaloně,“ řekla žena oblečená jak oltářní triptych.
V jejích očích byl výraz natahování mé křesťanské předkožky, co by reminiscence pohádky Tahali řepu.
Zakladatelem moderní psychiatrie je Emil Kraepelin, který definoval prvou nosologickou jednotku, kterou nazval dementia praecox, což lze přeložit jako „předčasné zblbnutí“.
Každý to někdy okusil.
Kdo nebyl zamilovanej?
PS.
S každým to občas lomcuje.
Úplně mi vypadlo, kde mám vystoupit.
