na zdi jsou vypreparované krysí hlavy

Po cestě jsme u vlakové vlečky narazili na pomníček.
“Co se tady asi stalo?”
„No co. Někdo skočil pod vlak,” řekl soused pragmaticky.
„Třeba tady partyzáni vykolejili německý vlak.“
„A těm Němcům tady udělali pomníček.“
„Dneska je možný všechno.“

„A kerej z těch chlapů, co se motali kolem té Bartošové, to myslel vlastně dobře?“ zaskočil mě soused otázkou ze společenské vrstvy, co ho jinak pramálo zajímá.
„Tak v týhle pohádce kladnýho hrdinu nenajdeš,“ řekl jsem.
„Tak proč se o tom tolik mluví?“
„A o čem by lidi měli mluvit?“
„To nechápu.“
„To máš z toho, že jsi se nikdy nedíval na pohádky.“
„Ale tři přání mám připravený.“

„Minulou noc byl u mě na návštěvě Robert Plant,“ vykládám.
„No a sotva odešel, tak zase někdo zvonil a já se jdu podívat a on tam stál Karel Gott. Povídám mu, že se zrovna minul s Plantem. Chtěl jsem mu udělat kafe, ale nemohl jsem najít čistej hrnek a lžičky. On ale kafe beztoho nechtěl.
„Kurva! To je zima,“ řekl a to měl na sobě kožich Leoše Mareše.“
„Možná zabloudil,“ řekl soused.
„Anebo chtěl snídat s jinou ženou,“ řekl chlap z cigaretové hanby, jelikož jsme zrovna stáli venku, abych pobafal.

PS.
„I tatér se musí na někom naučit jak tetovat.“
„Může si to zkusit na prasečím čumáku.“
„Proč si mě tak prohlížíš?“