konspirace v klimbání staříka

„Musíte střílet bez chyby!“
To řekla učitelka u zelené tabule.
Měla brýle.
Rty namalované rudou rtěnkou.
Všem žákům tlouklo srdce.
Ona o tom věděla.
Nejspíš se nenajde žena, která by o tom nevěděla.
Možná to pak už není žena.

Každej z nás doma prožíval s tou ženou samostatný příběh.
Naklonovali jsme ji, abychom se mohli podělit.
Ač jsme se dělit nechtěli.
Každý měl dojem, že tu hru hraje jen pro něj.
Proto udělali muži z čisté ženy couru, aby ji mohli očistit pro svůj pocit nadvlády.

Rozdávají nášivky s logem, které vysoustružili z polní mrkve.
To až Beatles přišli s jahodovými poli.
Šel jsem s jejich muzikou ve sluchátkách.
Najednou se vedle mne zjevila sotva pětiletá holčička.
Podíval jsem se dolů do její tváře, která se na mě usmála.
Usmál jsem se taky.
S prozřením.
Ony se tak prostě už rodí.

PS.
Jak směšně zní věty typu:
Chcete mě?