Veronika a Shikatsu

Veronika a Shikatsu

Anotace: Vše se jednou prolne a pokud se bojíte, s.rte v síni ;)

 


Veronika a Shikatsu
 
 
Oběd
 
 
    Velká ručička popolezla k malé na dvanáctku, u stolu sedí čtyři osoby a k ústům zvedají lžíce s vlažnou polévkou. Scénu dokresluje hovor a sluneční paprsky dopadající z pravé strany. V čele toho je muž, otec žertující s dcerou a matka připomínající, ať jedí, že polévka vystydne. Otec se k matce vždy nahne a něco jí pošeptá a ona ho lehce plácne s úsměvem na tváři. 
 
 
    Otec Veroniku požádal, aby mu podala sůl. Ani nepolkla polévku a už se natahovala pro slánku. Petr poděkoval a pohladil dívku po ruce. V tu chvíli mu Shikatsu s výrazem uspokojení vrazila vidličku do oka. Veronika zatřepala hlavou, aby výjev vymazala z mysli. Shikatsu pokrčila rameny, ˛˛vždyť si tu sůl mohl vzít sám.´´
Shikatsu nemá ráda, když je rušena. Matka se zeptala jestli už je polévka dojedená. Shikatsku prohodila něco o kokotovi s brýlemi a Veronika jen kývla hlavou.
Otec si brýle trochu posunul a na souhlas se pousmál.
    Veronika měla ráda to, jak se otec na maminku usmíval, byl v tom víc než úsměv. Jako nějaký tajný kód. Tajná zpráva asi stejná jako v tom dokumentu, na který s tátou koukala dnes ráno.
   ˛˛Jo, největší tajemství na světě, že vezme toho svýho ptáka a strčí ho tady do madam, jen co my vypadneme ven,´´
smála se Shitkasu a koulela očima.
    Veronika se taky usmála, ale jen proto, že je Shikatsu legrační když se směje než, že by rozuměla co říká. A to je často.
     Žanet si toho všimla. ˛˛Jsi ráda, že máme kuřecí řízek s bramborem nebo proč se usmíváš?´´ podívala se tázavě.
   Veronika si nevšimla že, maminka před ní stačila dát další chod. Shikatsu, by řekla další talíř. 
    ˛˛Ano mami,´´ řekla Veronika.
    Jenže Shikatsu nebyla. Shikatsu by ráda kus hovězího, aby Veronika nabrala sílu, poněvadž má plán, chce si to vyřídit s o dva roky staří partou kluků, kteří je šikanují.      Shikatsu má mnoho plánů, ale je závislá na těle pětileté dívky. Shikatsu byla zvláště zaměřená na Honzu, chodil do druhé třídy a byl zlý k holčičkám jako byla Veronika. A ona ho donutí trpět. Jen kdyby pořád nemuseli žrát kuřecí a debilní zeleninu. Shikatsu toužila po mase, po odplatě a krvi.
 
 
 
Malá Veronika a Shikatsu
 
 
 
     Veronika se poprvé setkala s Shikatsu ve třech letech. Rodiče neuhlídali kočárek,
kde malá Veronika spala, ten sjel z kopce do příkopu. Hned po probuzení v nemocnici, holčička s ovázanou hlavou viděla sedět na své bílé dece malé kotě.
     Kotě mělo duhově zlatou barvu a na konci některých chlupů tančily drobné plamínky a zvláštně vrnělo. Vrnělo slova. 
    Najednou zazněl známý hlas a holčička vzhlédla. Stáli tam máma s tátou.
Shikatsu se jednou vyjádřila tak, že takovým prač.rákům by nesvěřila ani pytel blech.
 
     Rodiče docházeli za malou Veronikou do nemocnice ještě tři další měsíce než ji lékaři propustili do domácí péče. Vypadalo to však, že Veronika si nijak nestýská. Ano, měla radost, když přišli, ale po chvilce koukala někam stranou
za ně. Shikatsu byla tou nejlepší společnicí. Měnila tvary, napodobovala pohádkové bytosti, zvířata. Proměňovala se i na postavy, které Veronika neznala a které ji trochu děsily. A taky se učila mluvit, mluvila dost a slova, kterým Veronika nerozuměla.
 
    Většinou, když si Veronika uvědomovala nebezpečí, nepříjemnost a potřebovala rozptýlit. Shikatsu udělala grimasu nebo proměnu viditelnou pouze pro Veronikou.
Nebezpečím tehdy pro Veroniku byla hlavní sestra. Velká paní, krátké kudrnaté vlasy se zeleným melírem a přísným pohledem. Vůbec se neusmála, dávala nedobré prášky a hořký čaj.
 
    Jednou, když hlavní sestra přišla, Shikatsu potemněla celý pokoj v mysli holčičky, proměnila se ve velkou zápalku a ten zelený melír, který hlavní sestře trčel u čela zapálila jako knot bomby z kresleného filmu.
    Bomba vybuchla a všude po pokoji pršely gumový medvídci a z krku hlavní sestry tekla cukrová vata. Veronika se rozesmála a hlavní sestra se nechápavě dívala za sebe na co to děcko kouká, ale televize v pokoji byla vypnutá. ˛˛Ta stará almara se tváří, jak bluma v září,´´ dodala Shikatsku, když se vracela do podoby kotěte.
      A tak se Veronika a Shikatsu seznámily. Kamarádky na dalších pár let.
 
 
  
Kamarádky
 
 
    Jsou tomu dva roky, co se Veronika a Shikatsu poprvé setkaly v nemocnici.
Za dva roky se vyvíjela a učila nejen Veronika, ale i Shikatsu.
 
    Veronika v pěti letech dokázala obstojně mluvit, trochu počítat, z paměti říct pár anglických slovíček, abecedu, napsat své jméno a jiné. Taky chodila do školky a ven na hřiště, kde potkala o rok starší kamarádku Lucii. Lucie bydlela ve stejné ulici, měla jít v září do první třídy. Lucie taky mohla chodit z hřiště kupovat sladkosti
do blízkého obchodu pana Šeříka, ale hned se vracela zpět za její mámou, která na ní koukala od pískoviště. Paní Ziťová.
 
    Shikatsu o paní Ziťové jednou řekla, že roztahuje nohy kde může.
Veronika to s nevinou tváří oznámila mámě, když se o paní Ziťové bavily jako o tetě na hlídání. Veronika dostala přes pusu. To bylo breku, ale Shikatsu se tvářila
pobaveně.
 
   Shikatsu za stejnou dobu uměla mluvit jako dospělý člověk a říkat věci, které neříkají holčičky, jako je Veronika. Byly zde pokusy proměnit se do podoby dítěte, případně dospěláka, ale vždy z toho vyšla nějaká víla, ohnivá žena nebo něco velmi, velmi hrozného. Shikatsu dobře dělala schválnosti lidem, měnila stav věcí, pro
pobavení Veroniky nebo když s něčím nesouhlasila.
    Shikatsku nebyla za jedno s panem školníkem, který po dětech ve školce chtěl srovnané boty.
   Veronika měla vždy své boty na místě. Když jednou přišel dětem školník vyčinit, Veronika stála v čele hloučku dětí, veškerá zloba padla na ní a začala pofňukávat.      Shikatsu přihopkala mezi Veroniku a pana školníka jako malý bílý králíček,
který místo uší měl dlouhé černé čepele kuchyňských nožů. Králíček sklonil hlavu a černé špičky nožů se dotkly zelenočervených obkladů podlahy v šatně školky. Během vteřiny byl prostor a vše kolem pokryt temným sametem.
    Z králíčka před Veronikou, vyrostl velký bílý medvěd, medvěd stál na zadních a rozmáchl se dlouhou špinavou tyčí z hřeby na konci k hlavě pana školníka. Tyč se kousek u hlavy zastavila. Shikatsu medvědí hlavou pohlédla dolů k Veronice.
   Veronika viděla, že hlava zvířete není tak úplně bílá, spíše zeleně šedá a má otvory, kterými prolézají hnědí červi. Veronika třepala hlavou, aby proměna zmizela.      ˛˛Doufám, že se mu to vrátí na dětech, kozomrd jeden,´´ stačila ještě říct Shikatsu v podobě medvěda.
    Medvěd zmizel a z pracovních šatů pana školníka začaly vylézat boty dětí. Hrnuly se mu z kalhot, košile, kapes i nohavic.
    Veronika se smála. Školník něco zabručel o výchově, otočil se a odešel.
 
    Tak se stalo, že Veronika mohla trávit celý den a noc u paní Ziťové s Lucií.
Po přípravách doma, odjezdem do domu paní Ziťové, rozloučení se s tátou a mámou, bylo v plánu jít na hřiště.
     Lucie ve svém pokoji dávala hračky na písek do tašky a Veronika zůstala s paní Ziťovou v kuchyni a sledovala, plnění piknikového koše dobrotami.
    Shikatsu se snažila aspoň trochu ze sebe udělat dívku, aby zapadla do party.
Moc se nedařilo. Shikatsu vypadala trochu jako Veronika a Lucie dohromady, ale kůži měla tmavou a samé divné čáry, místo nehtů drápky, na zádech křidélka a na hlavě mezi vlasy drobné rohy koukaly. Když se ukázala Veronice, ta vykřikla a začala se smát.
   Shikatsu ze vzteku šla k paní Ziťové, cestou někde vzala pánvičku a přetáhla ji přes obličej.
     Veronika zakroutila hlavou a maminka Lucie již odnášela jídlo do chodby. Tam už čekala Lucie jen si nazout boty a jít.
     Shikatsu a její poznámka o tom, zda dnes bude Lucii dělat otce pošťák nebo hlídač bordelu zůstala bez odezvy.
 
 
Autor Morgenstern II., 11.06.2017
Přečteno 369x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter