Zrcadlo

Cesta k citronové rokli se třpytí úlomky turmalínu.

Jdeš pomalu, jako objevitel nového kontinentu,

tráva se prohýbá pod botami.

Mezerami v jedlích měsíc v úplňku pilně natahuje své zažloutlé staré ruce

a snaží se tě dotknout, nejzrcadlovějšího povrchu, jaký kdy viděl.

Noc tě přikrývá tmavou sintrovou peřinou.

Skarabové mlčky koulejí svou kouli v trávě jako malou planetu.

Někde poblíž už je slyšet zpěv faunů

a zvonky smíchu víl tančících v kruzích.

Ale ty je obcházíš.

 

Na krku máš jantarový kámen.

Chraň ho před lepkavou vlhkostí a pichlavými pohledy.

Postupem času se z něj stane talisman s ochranou stejně dobrou

jako skořápky vajec, z nichž se vylíhli bazilišci,

ale ne lepší než kopřivový svetr z ticha a skořápky z dob allosaurů.

 

Buď opatrný.

V hlavě si přehrávej, jako oblázky, pravidla pro přežití,

cvičení pro pozornost a rychlost spěchajícího zajíce.

 

Citronová rokle donutí každého, kdo jen na vteřinu pochybuje nebo se bojí,

procházet jejími travnatými labyrinty roky.

 

Ptáčci se třpytí křídly na nebi, sněžný gryf už cítí mrtvé maso za stromem.

Sova obrací oči naruby, aby viděla břeh rtuťového moře, odkud se vynořuje Bestie.

Na jeho obrovských pařátech jsou zbytky večerního svitu.

Mobydickova ústa stvořena k požírání, jeho vlčímu hladu se meze nekladou,

když na město padne stín.

 

Ale ty jsi tak čistý jako zrcadlo, zcela ho odrážíš.

Pokud bestie utíká před zrcadlem, je to starý trik,

pokud je ve skutečnosti plaché jehně, pak žádný První strach nebyl.

Vytvořil sis ho v dědově dílně z harampádí a slepil hadím jedem,

aniž by sis ho všiml, jak rychle v temném koutě roste.

 

A smrt - to je, když se nám skutečně sní, že jsme usnuli v elfím kruhu.

Obrázek vytvořen pomocí AI