Návštěvnost
Smíření a vzpomínka
Smíření a vzpomínka
Anotace: Má hluboce osobní vzpomínka, která je mi motivací.
Znal jsem od raného dětství jednu paní.
Byla mi jako vlastní babička. Malá, usměvavá dáma.
měla vážnou nemoc
Naposledy jsem ji viděl týden před její smrtí:
byla bledá, pohublá; z plic jí pumpovali vodu.
Usmívala se a ve svém vyčerpání i smála.
Věděla, že leží na své poslední posteli.
Rozdávala radost a naději.
Když mi o týden později oznámili,
že už je mrtvá,
nebrečel jsem:
na tváří se mi usadil úsměv.
Teď v neděli jsem si na ni vzpomenul:
měl jsem mizernou náladu,
Ale vzpomínka na ni mi pomohla.
Nevzpomenul jsem na ta léta s ní.
Vzpomenul jsem na ten poslední den.
Lidé se smrti bojí.
Lidé si ji mnohdy nepřipouští.
Odsouváme umírající do domovů důchodců.
Snad jednou, až umřu já,
nebudou kvůli mně mí blízcí plakat.
Snad se usmějí.
Mé poslední setkání s ní pro mne bylo silnou zkušeností.
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskŘíká se, že ten kdo se smíří se smrtí, se moudrým stává. Pěkná, hodně emotivní báseň.
14.12.2014 19:02:28 | SheSolitude
díky ti za tohle dílo... dílo díl... je hebké, krásné a dávající... dělám v nemocnici a znám... před léty na jednom oddělení jsem poznala pána, byl veselý, měl rád ženy, měl rád smích a i později bez vlasů a já věděla , že odchází strašně rád dával dárky, měla jsem štěstí, že právě mě si oblíbil a snažil se mi dělat radost... jednoho dne se vše zhoršilo a jeho synovi jsem říkala, vezměte si ho domů a radujte se a užívejte si... syn tátu sbalil a on už odcházel jen v pyžamu a říká mi, já takovej fešák a jdu v pyžamu.. v takovém tom proužkatém, usmála jsem se a říká, jééé to vypadá jako když máte oblek a ze srandy mu říkám, smím prosit??? vyskočil ze židle a zatančili jsme si na chodbě oddělení, smál se, ne řehtal se... šeptal mi, půjdete mi doprovodit k autu??šla jsem a tam mě musel plácnout přes zadek, usmála jsem se... přesně za 14 dní jak má kolegyně odhadla se vrátil, naposledy... a s úsměvem jemu vlastním se se mnou rozloučil, tak princezno, není to dobrý a jednou, jednou si spolu zase zatančíme... a já si ten slib pamatuju ...díky za takové dílo a za tu vzpomínku, kterou jsi mi připomněl, děkuju moc...
10.12.2014 21:40:59 | zelená víla
Už po prvních řádcích se mi rozbušilo srdce a nepřestalo, dokud jsem nedočetl. Takový komentář... Děkuji moc. Vážím si toho a jsem na hrdý, že se pod mými díli občas objeví taková vzpomínka, zážitek. Jsem šťastný, že jsem ti mohl něco takového připomenout a vděčný, že jsi se podělila.
10.12.2014 22:36:17 | ElaJah
Člověk těžko může předem s jistotou vědět, jaký pocit se ho nakonec zmocní, až se opravdu ocitne tváří v tvář smrti. Ale chtěl bych se s ní jednou takto setkat jako rovný s rovným, podat si s ní ruku statečně, vyrovnaně, s pokorou i respektem. Kéž i s lehkým úsměvem na rtech. Zatím jsem se jen párkrát ocitl v blízkosti umírajícího v jeho posledních dnech, ale i přitom jsem vždy cítil, že je třeba ho nedeptat nemístně projevovaným soucitem a vlastním dojetím, spíš mu pomoci ty chvíle překonat a nepohřbívat ho už zaživa. I poslední dny života myslím má právo se člověk cítit jako nedílná součást pospolitosti, k níž patří. Moc pěkně jsi to vystihl :-)
09.12.2014 16:10:09 | Amonasr
Souhlasím.
Nevím, kdy a jak se se smrtí setkám, ale mám sen. Mám sen, že to bude setkání klidné. Nevím, jak se budu chovat až to přijde, ale nyní žiji s tím, že jednou umřu a že je zbytečné se bát: nejsem sebevrah a smrti nejdu vstříc, ale ani se nenechám strachem z ní svazovat. Jsem, vím, dost mlád, ale nyní je můj názor takovýto.
09.12.2014 16:32:00 | ElaJah
Je dobře, že jsi na to přišel už tak brzy. To projasňuje a harmonizuje život :-)
09.12.2014 20:14:11 | Amonasr
....moje vzpomínka na starou paní sousedku...jednoho dne,jak jsem šel kolem,jsem ji viděl pracovat na zahrádce, řekl dobrý den a ona řekla: "Dobrý. Dneska je tak krásně! Včera jsem se chtěla zabít,ale dnes bych toho litovala!!!" a smála se...nedokázal jsem nic říct,jak mě zaskočila, jen jsem se smál...:-) (už dávno umřela, ale vzpomínka zůstane)
09.12.2014 14:04:53 | bogen
Děkuji za vzpomínku.
Já jsem toho názoru, že život stojí za prožití, a že smrt je tak nevyhnutelná, že je zbytečné se jí nechávat omezovat.
Krásný zbytek dne a života přeji :)
09.12.2014 14:19:54 | ElaJah