Anotace: Autopsie básnění.
báseň je něco z básníka - úlomek jeho Já - pokud ji sepíše, možná z něj něco zůstane; když se ztratí, je nenávratně pryč. Ale co zbyde z básníka? prázdná skořápka? Vegetující fyzický otisk schopný jen bazálních funkcí? Já není neomezené.. co ze mě zbyde? Teorie tak děsivá, až se na ni nechce myslet.
19.01.2015 18:52:28 enigman
můžu se otisknout na ledničku...
19.01.2015 22:42:37 ElaJah
Zkus zůstat pod vybuchující sopkou: Pompejským se celkem slušně povedlo uchovat se na dlouhý čas. :D :)
mně se to zamyšlení líbí. Myslím, že je věčnou a marnou snahou každého člověka kdesi v jeho přirozenosti, že se snaží zanechat po sobě něco, pro co by již nikdy nebyl zapomenut. Lidé se boji toho, že budou zapomenuti.
19.01.2015 22:45:58 enigman
tak proto se tisknou...
19.01.2015 22:55:03 ElaJah
Ano. Třeba na ledničku. :3
21.01.2015 13:09:40 Žárovka
to je spíš o pocitu že se vytrácím - nejde mi o to abych byla vzpomínaná.. můj mozek dělá divný věci a myslím že se po každý básničce kousek ztratí.. pokud to nezacyhtím zachvíli ze mě bude jenom vegetativní zombie.. zachvíli ze mě bude duch ale já tu mám ještě co dělat a jako duch toho moc neudělám.. počítačema umí vrhat akorát tak Patrick Swayze. Celej život jsem chtěla umřít, vytratit a rozplynout se.. teď se mi to daří a najednou panikařím...Nezmizím úplně, ale ten poklad kdesi v lebce se roztéká. paradoxy.