HUMANISTÉ

To si rozumíme - cítím to přesně tak :-)

07.05.2015 20:10:58 | Amonasr

Myslím, že by si rozuměli a kdyby měli možnost se potkat, že by z toho vznikl nesmírně zajímavý a myšlenkově obrovsky nabitý dialog. Kdybych byl spisovatel nebo dramatik, hned bych se do takovéhle fikce pustil, panečku, to by byl námět :-D Tak jen jeden takový příklad - Čapkova Matka by myslím neřekla v r. 1999 svému synovi, pilotu amerického bombardéru před svržením pum na most v Bělehradu nebo obytnou čtvrť v Novém Sadu - "leť"! A o tom by se mohli spolu přít aspoň po celé jedno jednání, zda to je nebo není totéž ;-)

07.05.2015 18:06:09 | Amonasr

Souhlasím :-)

07.05.2015 17:57:37 | Amonasr

Ano, taky mě napadlo, že Čapek přímo nebyl vystaven pokušení moci, otázkou ovšem je, zda by tomu pokušení podlehl, pokud by mu vystaven byl. Jeho setkávání s prezidentem Masarykem ve společnosti pátečníků mi nicméně připadá jako mnohem lepší způsob, jak uplatnit morální autoritu spisovatele, než je přímý výkon moci, který asi skoro vždy korumpuje. Ovšem tak osvícených politiků, jako byl Masaryk, už se v dnešním systému asi nedočkáme, stejně jako spisovatelé jsou již na okraji zájmu nejen politiků, ale i společnosti jako celku, takže o nějaké jejich obecně přijímané morální autoritě, která by stála za řeč, se asi ani uvažovat nedá. Je možné, že Havel si svůj vstup do politiky původně idealizoval, zda se ale nakonec musel stát do té míry maskotem a hlásnou troubou amerických mocenských zájmů, to se bude zřejmě ještě dlouho přetřásat a zkoumat v různých rovinách a stejně se názory na to budou vždycky rozcházet. Jedno je ale myslím jisté – být politikem a současně idealistou možné není, člověk se musí rozhodnout a Havel si vybral politiku. Možná měl následně potřebu si ji sám pro sebe idealizovat a romantizovat, protože musel zažívat jako bytostný umělec a intelektuál obrovské vnitřní pnutí mezi zaujímanými politickými stanovisky a morálními imperativy, ale to už nám sám nepoví.

Já si tedy pořád představuju pod pojmem robot spíš toho čapkovského mechanického panáčka s umělou inteligencí, než kuchyňský mixér, android mám v chytrém telefonu, ale stejně nevím, co to znamená :-D Ale to bude tím, že jsem jiná generace, sci-fi mě v literatuře ani ve filmu nijak nepřitahuje, tak už holt nedržím v tomto směru krok s dobou… ;-))

07.05.2015 17:56:58 | Amonasr

Ano, vznikla z toho ona zlidovělá mediální zkratka „humanitární bombardování“, která vyjadřuje ve dvou slovech totéž, co Havel řekl poněkud zaobaleně celým dlouhým odstavcem. Proto jsem napsal, že se Havel o to slovní spojení „implicitně zasloužil“, nikoliv že ho vynalezl. Díky za citaci, ať si z ní udělá každý úsudek sám ;-)

Někde se Havel snad dokonce i sám ohradil, že by to tak nikdy neřekl, že má na to přece dostatek vkusu. Já bych k tomu jen dodal – no právě, pokrytec(!), raději to vznosně opsal, aby to neznělo tak přímočaře odpudivě a nepřišel o sympatie. Ovšem stejně mu ten kalkul pro jednou nevyšel, i v „králikárnách“ žijí kupodivu lidé, kterým to myslí a nenechají se opít rohlíkem… :-D

07.05.2015 15:44:01 | Amonasr

Já jsem tu vypíchl jenom jeden aspekt jeho osobnosti a nepatřím k těm, kteří ho šmahem odsuzují, ale ani k těm, co ho bezvýhradně adorují. A souhlasím i s tím, že po Listopadu se mu žádný jiný náš politik ani nepřiblížil, což ovšem možná není dáno ani tolik velikostí Havla, jako spíš malostí těch druhých. Mezinárodního uznání se pak v dnešním světě nejlépe dosahuje marketingovými prostředky a tak moc to zase o skutečně lidských kvalitách nevypovídá, i když samozřejmě Havel velká osobnost i dle mého byl. Měl jsem ale možnost hovořit i s pár disidenty, kteří měli k němu před revolucí blízko, chodili s ním na pivo, a pak byli zklamáni, jak se od nich odtáhl, když si přičichl k moci a stal se z něj i podle nich už někdo jiný. A byli to intelektuálové, žádní „kamarádi od špuntu“. Historie jistě jeho osobnost časem nějak pojme, teď je na to ještě příliš brzy.

Nicméně – úkolem literatury je do ikon šťourat, nikoliv je adorovat, proto jsem to sem dal ;-) Ovšem za diskuzi jsem rád, Havel si jistě zaslouží i obhajobu a pestrobarevnou diskuzi, rozhodně to nebyla žádná šedivá myš nebo jen odpudivý technolog moci, jako třeba Klaus :-D

07.05.2015 15:10:20 | Amonasr

Tohle už je spíš politika, která je vždy vedena jinými zájmy, než čistě humanitárními. Co je dovoleno "našim", není dovoleno "cizím", ať je to kterýkoliv stát na světě. Já to beru spíš z čistě lidského hlediska. Je pro mne nepřijatelné bombardování civilních cílů, ať to dělá kdokoliv. Neumím si představit např. Karla Čapka, Stefana Zweiga, Mahátmu Ghándího, papeže Františka či jakéhokoliv jiného skutečného humanistu, který by vyzýval k bombardování civilistů nebo je schvaloval a vymýšlel si pro to nějaké pokrytecké eufemismy. A nejde zdaleka jen o Jugoslávii. Považuji za Havlovu velkou osobní tragédii, že se postupně neubránil svodům moci a do jisté míry tak popřel sám sebe. V jeho posledním TV rozhovoru s kardinálem Dukou, kdy už si musel být vědom blízkosti smrti, jsem z jeho vystupování intuitivně cítil, že si zřejmě svá pochybení uvědomuje a že je asi zahrnuje do své životní bilance a tíží ho to. Svým způsobem je mi ho líto, - nebýt tohoto jeho fatálního morálního selhání, vážil bych si ho mnohem víc, než nyní můžu.

07.05.2015 14:29:30 | Amonasr

;-))

07.05.2015 14:05:11 | Amonasr