Karneval lží

Paprsky měsíce lehce splývají po hrubém plátnu stanu,
plnému smíchu skrze denní projekci — falešnému a prodejnému davu.
Tam klaunem nechceš být...
Davy tě nutí smát se, a promluvit.

Abys jim říkal příběhy směšné,
co odráží jejich osudy.
Monstra že nejsou — nežijí žádné obludy,
že vše je jen na oko...
Kdo nepoznal, nešel dost hluboko.

Ty však víš a znáš, co v lidské duši dlí,
a červený nos září ti jako slunce lží.
A zrcadlí... a zrcadlí...