Ve skříni

V temné skříni strašidlo,
kohopak si vyhlídlo?

Mladou dívku,
v posteli schoulenou?

Její matku,
starostlivou, unavenou?

Nebo otce snad?
Velké sousto démon rád.

Ještě tu je dědeček,
ten ví,
k čemu je svatý věneček.

Démon se hrabe ze skříně,
je hluboká noc.
I hvězdy se tváři líně.

Dědeček však nespí,
hniloba a síra,
to je ten pach, co tu čpí.

Věneček svůj svírá,
nebojácný dědeček.
Démon na něj zírá,
starou kletbu štěk.

"Odstup Satane!"
křičí starý muž.
"Peklo povstane!"
výkřik jako ostrý nůž.

Dívka se též vzbudila,
už se strachem potila.

Matka vstává z kuchyně,
její výraz nezní nevinně.

Otec není doma,
bez překážky démon koná.

Staré zlo a prokletí,
láska, rodina a dojetí.

Tři pokolení toho jména,
Démon slábne, v koutě sténá.

A pak ráno nadešlo,
a všecko zlo odešlo.

Stará oprýskaná skříň se sama zabouchla.