Návštěvnost
schovaná v tichu
schovaná v tichu
Anotace: ___
Křičíš po mně ty svý sny
a já křičím zase svý
(křičíme?)
jen bezmocně šeptáme si v duchu
co tají všechny ty obnažené větve
co ve větru
pořád se přece stejně třpytí
náhle tak křehké na dotek
tak na co čekáš
duše moje
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tiskkdyž je na nich listí tak se to nepozná...
21.11.2016 12:16:19 | enigman
Ano. :)
21.11.2016 13:51:56 | Philogyny1
FFfí | P | A ... a možná tají i něco jiného..
21.11.2016 11:40:09 | J's ..
Děkuji za tajuplný komentář... :)
21.11.2016 11:51:40 | Philogyny1
a já křičím z plna hrdla žes tu báseň zase svedla mistrně.
21.11.2016 11:17:40 | kosák
Kosáku, tu napsala ta fotka, sen sedí na posedu a hongá nohama... :)
Děkuji.
21.11.2016 11:51:03 | Philogyny1
Tichoulinké zimomřivé vykřičení... má duše si ráda šumlá a ještě to zabaluje do barevných celofánových papírků, takže často vůbec netuším, co chce. Překrásné. :-)
21.11.2016 10:35:51 | Iva Husárková
no hlavně ta fotka... :)
Děkuji.
21.11.2016 11:50:07 | Philogyny1
Bolest šeptaná i vykřičená nahlas
21.11.2016 00:59:58 | jitka.svobodova
Děkuji, Jitko, moc. :)
21.11.2016 11:49:35 | Philogyny1
snad je to sevřením chladu
proč duše lidí křičí...
někdy z bezmoci, že slunce spí si
někdy v prázdnotě zas
sebe sama...
jsme křehčí i silnější, čím víc se známe :-)
píšeš tak osobitě Phill, ráda Tě čtu :-)
20.11.2016 22:37:15 | Malá mořská víla
Děkuji moc, vážím si toho.
20.11.2016 22:44:51 | Philogyny1
Na volnou runway v nočním tichu
na odlet
až bude smět............... :O) ST
20.11.2016 22:20:27 | Tichá meluzína
Děkuji za krásný koment...
20.11.2016 22:45:26 | Philogyny1