ještě pořád___

Dneska jsem dýchala mráz
táhl mě dolů
do černého lesa
pořád níž pláčou
mrtvé stromy v kamenech
přes černé oči vývratů
klopýtám
svůj strach
a vrány pohrdavě krákají
snesly tmu na tenké větve
a pouští ji pomalu do údolí
vždycky jsi říkal
"to zvládneš"
a pak taky
"věřím ti"
s tou zvláštní naléhavostí
co mě pořád drží jako kdyby
všechno mezi námi chtěla přivinout
do náručí a už nikdy nepustit
jako ten dub na kraji lesa
pevný a hrdý
větve jak ramena
co špatné chvíle hojí
a tolik znamená
jen k němu chodím
spát své sny
nikdy neutíká