Hádej od Ň

Kdesi v dáli, za spleteným oparem
leží pohoří o němž se mi zdává
duši mi plní pradávným nešvarem
hlavu mi dokola zamotává.

Vrcholky kopců ze země matky
zase mě nutí ohlédnout se zpátky
když na mé pouti horizont tváří
jednou k nim dojdu, doma na polštáři.