Miles cascades

Anotace: od těch rytmů, které vás nachytají s myslí plnou neuskutečnitelných snů a nápadů za hranicí představivosti řádové montážní linky robotické genetické reprodukce...

Dnes je tomu celých dvanáct set eónů, přicházím z místa kam by se žádný z hrdinů neodvážil, kam by svoji cestu žádný ze smrtelníků nezvážil, v odhodlání zemřít s hlasem v hrdle vypětí nad láskou a nenávistí, nad plodností kraje, který neúnavně postupuje vpřed, totiž k horizontům sklízejícím devatero sester nadšení a extáze ve vytržení a průlomu jedněch zněžnění. 

Vydal ze sebe to nejlepší a přítom to bylo jen jako, nestalo se nic světoborného, co by pootočilo zřetel událostí kolem jdoucích v lidech, jejichž starost byla nakoupit si jen další a další spotřební zboží a zase odejít na věčnost, skládky se topili s možnostech nebýt s prázdnotou nablízku a svět po zítřku nepřicházel, ne dříve než poslední z lidí zavřel oči a soustředil se na tom jak se vypořádat s tím hrozným temnem na konci uličky, aleje svědomí. 

Vyklidil jsem prostor, abych se našel v trouchnivělém pásmu mých zaujetí, při běhu se už nepovzbuzuji na hranici duševní nesrovnalosti, mizím v cárách a smítcích na zahraničí jednotné vize, kam už lidé nevcházejí, neboť jejich životy se krátí s příčinami, které sloučí s pomíjejícím časem, rozněcujícím touhy a strasti ve zpěvném jazzu milodaru úst, které jsi rozevřel.

-----------------------

Nemohu než se nevyhnout líčení, jež se vydalo mojí stranou, aby zabloudilo v krajinách nedobytných masek našich vzácných a nezbytných prvenství, vidím ctižádostivého dravce, jak smráká na naděje a triumfy uprostřed řetězící nostalgie dlouhé touhy úst a znenadání se promněňuje v nicotu a bezpřítomnost, víčka klesají, težkosti se rozplývají v dálce a my se máme na co těšit, neboť let naší extáze má dlouhý svolný pád až na začátek nových životních předělů.

Procházím se za životním cárem, který mi byl nábídnut, abych umlčel své povzbudivé libido, abych se nakojil pomyslné příčky mezi tím co považuješ za oddané a tím co je vykořeněné a obludné, ve své bloudné kořennosti snáře, jímž jsi procházíš, aby jsi zašel tak daleko, jak jen ti tvé smysly dovolí.

Poustíš si tvůrce, který již odešel z tohoto světa do jiné dimenze, vrací se ti touha, ta stará šibalka na steči času, počátek rozechvívá tvé hřebeny, dodat jen fluxativní laser a kopák nad hlavu toho kolosu, který tě vede až za dno záhuby, až za klid tvých vystavění okolo sebe a okolo našeho břímě, pochopitelného jen v hodinách zahálky a nejniternějšího vznícení.

-------------------------------

Procházím se po parku v Olomouckém zátiší, je tma, večera odbila, chladné mrazivé hodiny, rukavice nasazeny, neodolatelný kolabs nad kroky v běhu, vidím světa, pomyslím na krásu a nekonečno, přicházím na věci, je mi zima i teplo, rozběhnu se podklouznu, udržím rovnováhu, říkám si, že má váha je jinde, že prázdnota je daleko, že samota je vážená a povzbuzující, hudba dokresluje ten okamžik, je pomalá a komplexní, navrací do dějin světlo, potom se přemění a už není žádná realita, žádná sentence v mracích nočního nebe, je jen běh, jen paradox mezi existencí a pohybem, je naše osvěta za pocitem vybít ze sebe negativní energii, přetvořit ji v drát svažující do bytostných vod, až na ten poslední nevyslovitelna svod.

Říkám si, že bych ji měl vytvořit, ze římských ruin dávných chrámů a nalezišť, nad patou indiánského pohřebiště, sakrálním obeliskem egypta, přístavem kosmické kaledonie, v podzemních úkrytištích antarktidy a esenciální materiál pro prežítí té společnosti, která bude mít šanci se pokojně ukazit - zde by šlo už jen o prostorovou kinetickou revitalizaci starého objektu továrenské věže, za ním jsem hned já, poté co vteřiny vtažené do tvůrčího zaPálení energie ubývají v neznámém, v neohrabaném v otupení...

Zdá se, že brzy usnu kapitáne, snažil jste se mně zdržet v hibernační kóji než resetuji čas, ale to se vám nepovedlo viďte ?

Neměl byste si zase začínat hrát na choromyslného, leda se vyhnete věcech, kterého to způdobují, v povzdálí se smiřují se svými souřadnicemi, až zamístní na svůj klenot, cíl cílů, na svůj osud, ať už byl popsal jakkoliv, 

......---------------------------

V nahé ledové pustině vypadající jako nevadná poušť si kamarád usmyslil, že počkáme na článěk našeho spojitele. ..