Susanne
Susanne
Anotace: věnováno
O ní jsem chtěla psát
řekla
"chci si je nechat vytetovat na předloktí
nejdřív Rózinku tu miluju nejvíc
a pak postupně další" a pak taky
"já jsem musela být v minulém životě pěkná mrcha když
dostávám tak zabrat
někdy se nezdvihnu ani z postele"
sní o bílých kuklách motýlů
a všechen její život je zamotaný ve špagetách všech těch
ztracených duší jezevčíků
z toho vozíku
se odvíjí ve stopách kol dějiny
a kaluže
přece nelžou
teď
ji rozradostňuje pomyšlení
na tu blízkost
schovanou
v tetovací tuši
nejvíc bolí černou
má veliké srdce tak se to říká
a kdyby mohla tak spasí celý svět jako Matka Tereza
a někdy když
padá hvězda
tak přeju si
ať její Motýli se snáší
na teplo domova
Poslední tipující: Ravena Lupus, Lioness, Amonasr, jitoush, Květka Š., Iva Husárková, Cyrda, Jort, Malá mořská víla, Ormissia, ...
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk27.11.2016 19:04:19 uživatel smazán
pro mě nejvíc bolí barevnou, ale tohle je jako celek tak dokonalé, že nevím, co jíného říct, tak asi plácám nesmysly :)
27.11.2016 20:48:48 Philogyny1
Já měla na mysli i to, že někteří umírají a pak, já chodila pořád v černé,
někdy je to těžký...
Děkuji.
27.11.2016 18:48:33 uživatel smazán
Nejvíc bolí černou? Jako vážně? :) Líbí se mi jak skládáš a vrstvíš pocity, jako chutě kopečkové zmrzliny ... Nad některými lidmi nám srdce trne a oni zatím mají na rozdávání ... pěkněś, Philogyny
27.11.2016 20:44:33 Philogyny1
Já byla už dvakrát objednaná a odřekla, mám dva motivy a dilema...
Děkuji. :)
28.11.2016 10:52:14 uživatel smazán
:) já pořád ještě uvažuji ... hledám na těle místo, které bude důstojné i v sedmdesáti:))) Ale možná zkusím jen hennu, ta prý po čase mizí - takový permanent ... motiv mám, ale chtěla bych si ho namalovat sama, pracuji na tom ... :))
četla jsem koment pro Iluzionistku ... černou jsi použila dobře, dá se vykládat všelijak ...:)
28.11.2016 15:23:25 Philogyny1
...v sedmdesáti už můžeme být klidně i za Pipi Punčochatou, hlavně, když budeme zdravé, živé a vitální! (vysmáté)... :)
27.11.2016 15:33:29 uživatel smazán
Skvělý Phil. Setkání s takovými lidmi člověka obohacuje, a i když to na první pohled vypadá, že jim něčím pomáháme, skutečnost je úplně opačná. Oni dávají nám a hodně. :O) ST
27.11.2016 13:24:22 Frr
jednou ..snad ještě jako dítě, jsem zažil pěknou věc..otevřeným oknem do světlíku k nám vletěl motýl. Bylo to v dosti krutý zimě-kol dvacítek
pod nulou..motýla jsem krmil kapičkama medu a z malý lžičky vodou, pozoroval jsem ho lupou-jestli nemá sosík příliš oblemcán medem..vydržel u nás asi dva dny..pak někde zmizel-v rozloze našeho bytu to nebylo
nic překvapivýho...:-D* ST*
27.11.2016 16:29:18 Philogyny1
Já zase chodívala na půdu, tam měli na starých trámech kukly a pak se z nich líhli...
Děkuji.