každej máme něco

Kája z Gomory se tím nijak netajil.
Pocházel z bohatých poměrů, tak lidi říkali, že to má od toho, jak jeho rodiče chtěli děvčátko a odmala ho navlékali do dívčích šatečků.
„To se muselo někde vobrazit,“ vykládali si mezi sebou, protože to byli lidi, kteří zažili protektorát pana Hitlera, který jinakost řešil po svém.
A ten socialismus, v němž žili, tak se pro změnu snažil, že nic takového neexistuje.
Jenže v Americe zase rodiče posílali vlastní děti na kliniku, aby byly léčeny.
Hloupost nemá nic společného se státním zřízením.
Ta existuje naprosto nezávisle.

Jsem rád, že nejsem gay, ale nevím toho zase tolik, abych mohl cokoliv tvrdit.
Když jste pro lidi jiný, tak možná ani tolik nezáleží na důvodech.
V dnešních časech mi přijde divný, že to ještě někdo řeší.
Je to jak posuzovat, zda-li má člověk nárok na lásku.
Civilizace přináší více zákazů a korekcí než je volné duše milo.

Jsme svobodní, ale chodíme kouřit před hospodu jak uličníci.
Zkrátka, kdo chce psa bít, tak si psa vždycky najde.

PS. Vztek!?
Pouhá ozvěna našich nářků, že je svět jiný než jsme si představovali.