není snadné plavat vesmírem

Ulehl do vln rybníka a začal si číst noviny.
Zprávy z celého světa.
Vědom si toho, že ho podvádějí každým slovem.
Přes rameno mu četl vodník.
Taková byla dohoda mezi těmi dvěma.
„Čím dál tím víc závidím svým předkům,“ zabublal mu vodník za jeho hlavou. „Jediný, co je na vás pěkný, tak to jsou vaše ženský. Všechno ostatní je šmé. Takže nechápu, že je vás čím dál tím víc.“
„Jsme jako králíci,“ řekl muž. „Nic jinýho v tom nehledej.“
„Vás nemá ani smysl topit. Už jsem to vzdal.“
„Konečně dobrá zpráva.“ zašustil muž novinami. „Tady na tom cáru jsem žádnou nenašel.“
„Jo. Myslím, že to byla blbost se učit číst. Negramotnost je jen další kus svobody, co jsem si nechal od vás ukrást. A i ty holky jste nám ukradly. Ty teď sedí za okny a šťouchají do blikající krabičky od níž neodtrhnou oči. Pentličky jsou leda k smíchu.“
„Začínáš bejt nějakej nostalgickej.“
„To už jsem dávno. Po nocích sedávám na starý vrbě a někdy tak fňukám, že se bojím, že tady z toho budu mít slaný moře.“
„Měl by jsi začít psát paměti.“
„Kdybych si něco pamatoval.“
„Nostalgie vychází z toho, že si pamatuješ. Kdyby jsi si nepamatoval starý časy, tak bys nemohl bejt nostalgickej.“
„A pocity?“
„Pocity jsou to nejhorší.“

PS.
Holka skočila z mostu, ale byla gumě, takže se jen smála.
Co jiného si počít s energií?
Neexistence neexistence.