A já tu prostě budu stát!
(I já mam právo na Štěstí)
Na nohou z čediče
Dokud se nepromění v nohy z hlíny
Osud ani život nic nedají zadarmo
A když nic nemáš, nedají dvojnásob
Proto občas kradu
… dřevo, štěstí, ženy …
A já tu prostě budu stát!
Pro tebe!
ta tvoje ,,neotesaná,, poezie
je tady na literu
jako klackem mezi oči
ale
je to fajn
a
rád jsem četl.
02.04.2019 18:28:23 | šuplík
První řádek je dobrý, i když už z něj jde cítit neoriginálnost a mělkost. Jako kdyby vypravěč sám nevěděl, koho napodobí a co vykřikne. Na závěr se dokodrcal k obvyklému: pro tebe.
28.03.2019 07:54:05 | Karel Koryntka
MILÝ Karli,
Vzpomeň na malého prince...Ten dokázal vidět beránka přes uzavřenou bedýnku :-)
28.03.2019 17:46:14 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA