Alchymista omámen rtuťovými výpary

Vypravěč příběhů, co sedí u ohně s dvanácti měsíčky.
Mají v uších nacpané špunty.
Ten chlap se nedá poslouchat.
„Nikdy mi není smutno,“ vede si svou chlap smutně.
„Nemáte někdo pistoli?“ šeptají si Měsíčci mezi sebou.
„Máme hole...“

Stisk dřeva kolem těla.
To ještě není rakev.
„Vyberte si pohodlnou,“ radí pohřební dealer.
„Je to důležité?“
Nechápe otázku.
Včera utíkal před smyslnou ženou, která se chtěla v jedné rakvi pomilovat.
„Chtěla bych si ji vyzkoušet.“

I lebka se diví, že se nikdo neptá na svoji existenci.
„K čemu tady potom jsem?“
Archeoložka si taky trochu stěžuje.
„Ty žárové pohřebiště nám toho moc nezanechali. Nevíme proč s tím začali. Snad, že tolik pracovali s pecemi na bronz?“
„Nemohla to být genocida?“
„Tak daleko tehdy snad nebyli.“

PS.
Eskymáci v Grónsku desítky let udržovali tajemství, kde přišli k železu, z něhož si vyráběli nástroje.
Nakonec to prozradili jednomu badateli a zavedli ho ke třem velkým meteoritům.
Načež ten největší si badatel vzápětí odvezl a moc dobře ho prodal.
My civilizovaní jsme ve své podstatě především zloději.