Je zvláštní jak střelka kompasu pořád ukazuje na sever

Na klidném dni je něco, čeho bychom si měli vážit, ačkoli je to právě to čeho si nevážíme.
Klid je něco co hledáme, a co máme ze všeho nejméně v úctě.
Jakmile ho vlastníme, tak instinktivně hledáme koho bychom nakopli, aby on mohl zase nakopnout nás.
A když už nepřichází žádný kopanec, tak aspoň vedeme řeči.
O oběšencích.

V rukavičkách z tanečních hodin.
Nejsou od krve.
Jen šťáva z melounu.
Pecičky z něj zastavily hodiny visící na pokladně k orgasmům.
Některé holky zakryly svoji nahotu v abáju.
Není to o slovech.
Ale o zvucích.

Nezvratné polemizování.
Nad papíry prošlými toaletní exkurzí.
Sádrová hlava Hitlera naražená na vrchol kříže.
Na rozcestí, kde dědeček nestojí o chleba.
Odpovědět si na věčnou otázku: Proč já?
A proč ne?
Jsem já já?

PS.
Prosím neoživovat!
Nechci být součástí pokusů na lidech.
Ale to už dávno jsi.
AHA.