To je tak, když se něco vykutálí z paměti

„Mučedníci jsou stejně potřeba jako bohové. Bez nich se nikdy nic nepohne. Je to prostě obvyklej postup. Všimni si jak vypadají na obrazech. Mají výraz jak při orgasmu,“ vykládal těžký muž lehké ženě.
Snad měl pocit, že jí musí zaplatit víc než penězi.
Ona si jen umyla svojí mindu a neposlouchala ho.
Dala mu toho dost za ty jeho prachy.
Seděla mu nahá modelem pro tu jeho mazanici a ještě se s ním vyspala.
On ji snad ani neviděl.
On ji snad ani při sexu neviděl.
Patřil k těm, co se soustředí jen sami na sebe.
A teď by ji chtěl vykládat o mučednících.
Nejspíš si myslí, že k nim sám patří.
Umělci a náboženští fanatici jsou jedni jako druzí.

V lavóru uviděla kapku krve.
Snad to nedostala.
Dnes večer ještě ne.
Ještě nemá dost hotovosti.
Gilotina svítání byla ještě daleko a ten její pasák nemá žádné uznání.
Mučednictví ho vůbec nezajímá.

„Nikdy se neschovávej pod postelí vlastní matky! Mohlo by tě to vyděsit do konce života,“ řekl malíř, když už stála mezi dveřmi.
Díval se do stropu a trochu mu poškubávalo tělo.
Zavřela za sebou.

PS.
Vždy zjeví se nějaký guru v bílém plášti.
Vykládající o vesmírném podolku.