Pára z konvice se vypařila okýnkem na obchůzku okolí

Muž opekl v troubě tvrdé pečivo.
„Ten pohřeb za moc nestál,“ řekl.
„Od toho pohřby nejsou,“ řekla ona.
Varná konvice cvakla, že už je hotovo.
Dali si kávu.
Už nemluvili.
V uších jim dohrávalo harmonium a dětský sbor.

Mezi hroby chodil člověk s velkou sekerou.
Možná to byl jen přelud, ale nejeden z přítomných pohřebních hostů se zachvěl.
„To byl jeho kamarád,“ řekl jeden z mužů nad hrobem.
„Aha,“ řeklo unisono několik přítomných.

„Zabil už někoho?“
Pohled muže se stočil na rakev.
„A jak to, že...!“
„On je kat.“
Nastalo mlčení.
Velké ticho, jak na pohřbu.

PS.
Vojáci!
Za polovinu vstupného.
I na koníčky?
Že by dragouni?