Prohledávat bezostyšně cizí zavazadla

V noci jsem bojoval s trojhlavou saní-
Má holka si zatím klidně venčila žraloka na mořském dnu.
Měla ho na vodítku.
Sedl jsem si na hřib z něhož jsem měl výhled na paseku.
Ta saň měla ale krve.
Nebo je to moje krev?
Ve snu je to jedno.

Virtuální svět tolik nebolí.
Všechno je jen hra.
Něco jako wrestling.
Válka bolí.
„K čemu by byla válka, která by nebolela? To by se pak lidstvo nepoučilo.“
„A ono se snad někdy poučilo?“
Jsme schopni vykrást i kapsář Babičky.

Na okamžik jsem se otiskl stínem do zdi nářků.
Vyhodili mě.
Nikdo se nechce dělit.
O žal ani o víru.
TY K NÁM NEPATŘÍŠ!
Ani nevíte, jak jste mě uklidnili.

PS.
Jak mohli kočky a psi přežít, když nebyla ta úžasná strava, co mají dnes?
A co teprve my?