I vojáci se ve chvílích oddechu mezi bitvami, smějí

Anotace: Ale stejní už nebudou nikdy

Kdyby napadl sníh, tak by ho posypal popelem.
ČLOVĚK.
Nikoliv proti skluzu, ale skrze to čisté bílé, co dle něj haní svět.
„Konečně je užitečnej,“ řekne žena, která sype na chodník popel z urny svého manžela.

Udržet válku v civilizovaném duchu?
Jak si někdo může něco takového myslet?
Je to jako zdrogovat partu lidí a pak po nich chtít, aby hlídali děti v mateřské školce.

Líbilo se mi jak malý autistický chlapec vyběhl k papeži Františkovi a bezpodmínečně požadoval jeho bílou čepičku a nehodlal odejít z pódia dokud ji nedostane.
Všichni ti hodnostáři okolo měli, co dělat.
Pokoušeli se ho usadit do židle, ale on chtěl tu bílou pokličku na hlavu.
Až když ji dostal, tak si ji nasadil a spokojeně odešel do hlediště.
Ještě, že měli náhradní.
Zkrátka fanoušek, co chtěl dres.

PS.
Převedl jsem slepou dívku přes ulici.
Až potom jsem si uvědomil, že vlastně udělala ona službu mě.