Proč plýtvat časem?

Anotace: Na houpačce se sukní nahoře

„Ještě myslíte na sex?“ ptám se ženy s podbradkem sultána.
„Když se mladí milují, tak vůně sama odpovídá,“ směje se a všechno se třese s ní.
„Rýmuje jim to samo. To já jsem v kompozici, tak jedině s rýmou panáčku,“ říká a na polici za ní je vidět fotografie mladé obnažené ženy, jejíž tvář je dosud ušetřena věku a tuku.
„Bejvalo to pěkný a já si to užila. Lidi říkali, že jsem děvka a možná jsem i byla, ale užila jsem si a žádnej chlap si nemohl stěžovat.“
„Tehdy to asi muselo obzvlášť budit rozruch.“
„Tehdy nebo teď. Zakořeněná hloupost se nemění. Lidé si hážou klacky pod nohy a hledají důvody proč si neužít. A všechno je tak stejné.“
„Žádná změna?“
„Změny jsou, ale většinou za nic nestojí.“ zasmály se brady. „Jenže já už jsem dost stará a tak možná jen těm věcem nerozumím. Já vím, že klidně umřu a tenhle svět mi chybět nebude.“
„Ale co reinkarnace?“
„No když už, tak bych mohla bejt pro změnu chlap, ale o víc změn nestojím. Zase bych si hlavně užívala.“