Z penzionu pro svobodné pány zazněl ženský smích

Musí se čekat dlouho než duši člověka někam pustí, když odsud odejde?
No I o takových praktických záležitostech by člověk měl něco vědět.
A my namísto toho sledujeme den co den tv zpravodajství.
Ztrácíme se ve vlastních chodbách.
Nerozsvěcuje se nám nad hlavou žárovka.
Naopak jsme uvnitř ní.
Ke všemu vyhořela.

Falešná jeptiška s kramflíčky ze sněhových pusinek.
Hraje si na nebe již tady na zemi.
Každý nemá trpělivost čekat.
Ukazováčkem posouvá ručičky hodin.

Usnul jsem na ploše zahradního stolku.
Svítilo slunce a mě bylo dobře za zpěvu ptáků a I ten hmyz jsem vzal na milost.
To vše je předností línejch lidí.
Nedokážou se zlobit a nenávidět.
K tomu je třeba příliš energie.

PS.
Právník na odpočinku si v obchodním domě nedaleko New Yorku koupil tričko.
Byla na něm Lennonova slavná věta „Dejme míru šanci“ a on si ho hned oblékl.
Přistoupili k němu dva členové ochranky a vyzvali ho, aby si tričko sundal, nebo opustil obchod.
Když si nechtěl svléknout tričko, ani odejít, zavolali policii.
Byl obviněn z toho, že „vědomě v rozporu se zákonem vstoupil na soukromí pozemek a zdržoval se tam.“