Čtou kosmonauti na oběžné dráze beletrii?

„Koukal jsem v TV na ty Hvězdy zastavárny a nestačil jsem se divit, co se dá prodat za slušné peníze.“
„No jo, ale to jsou amerikánci. Ti jsou jiní,“ řekl starší muž s bolavými klouby.
Nejvíc věřil na francovku, ale pořád to bolelo.
I když jí pil.
„To je pravda. Oni si kupují hračky, které nikdy nevytáhnou z obalu, a když čas nazraje, tak je prodají.“
„Oni jsou to vlastně chudáci,“ řekl a upil francovky.
„My jsme svoje hračky poctivě rozbíjeli. Od toho hračky přece jsou?“
„Jo. To je jakoby tatínek vystříkal sperma do gumy. A schoval ho v polici v garáži.“
„No jo. To bysme neměli šanci bejt.“
„Přesně.“

Opodál stála žena na kolejích, co už dávno ztratily svůj účel.
Jen si tak hrála s myšlenkou, že až pojede vlak, tak neuhne.
„Ona neví, že už tady nic nejezdí?“
„Někdy na tom nezáleží.“
„To je nějaká filozofie?“
„Všechno je filozofie, jako je všechno kolem nás fyzika.“
„Že vy čtete?“

„Napadla mě povídka o chlapovi, co dělá v kanceláři a je takovej neviditelnej. Najednou z něj byl přes noc černoch. Ačkoliv jediný, co ještě od života očekával, byl důchod. Aby toho nebylo málo, tak měl namísto toho svýho cvrlikáčka pořádnýho macka.“
„A jak to skončilo?
„Nevím.“
Žena, co stála opodál, zakroutila hlavou a položila jí na koleje.

PS.
Stačí, když vypnete u TV zvuk.
Najednou jsou všichni mimové a klauni.
Skoro to vypadá, že pro hluché lidi musí bejt svět hodně srandovní.