Kdekdo mluví o zdravém rozumu, tak by snad mohl existovat.

Anotace: ...

Díval jsem se na boty u prahu dveří.
Kdyby byly ty boty sedmimílové, tak bych je možná ukradl.
Jenže kam bych šel?
Nikdy jsem nikam nešel.
Kde jsem to vlastně byl?
Kde to vůbec jsem?

Když si člověk přestane prohlížet svoje stopy z minulosti, tak může přijít jistá úleva.
Jenže nám to nedá.
Děsně rádi se přehrabujeme v těch starejch krámech.
Sem tam něco oprášíme jako, že by se to mohlo ještě hodit, ale stejně nakonec zjistíte, že ty nasazovací zuby se vám do huby nehodí.

Někdo pískl na dva prsty a mrkl na mě okem z trojúhelníku.
Nebo to byl kosočtverec?

PS.
V hrabství Leicestershire ve střední Anglii se rozhodli, že budou těsně před zavírací dobou rozdávat lízátka a pouštět něžnou hudbu.
Chtějí tak předcházet rvačkám.
Mají za to, že cukrovinky a hudba z televizních pořadů pro děti mohou pijanům vnuknout jejich dětskou dušičku a zároveň odbourat násilnické sklony.
Počítám, že u nás by dostal po hubě hostinskej.