Efekt motýlích křídel je nebezpečnou jistotou

Se světem jsem se začal na ostro seznamovat v době, kdy jsem osekával blatníky ruskejch aut, abych naplnil přání svojí matky a měl řemeslo kde jsou prachy.
To byl ten čas dospívání, kdy si člověk uvědomí: Kurva! A teď budu vstávat denně do práce až do penze!
Do penze?
Do smrti.
Většinu energie člověk vyplýtvá na pískovištích a dětských hřištích a pak se mu ji nedostává.

Vždy, když už se zdá, že se vše navrátilo na správnou kolej, tak se objeví: ALE...
Jako jeptiška na ulici, která tlačí kočárek.
Viděl jsem ty otazníky nad hlavami lidí.
Rychlokreslíře, kteří rozvíjeli příběh.
Jeden cyklista spadl z kola.

„Snědl jsi čerta.“
„Vypadám snad na to, že bych mohl sníst čerta? Ještě tak žížalu. Ale čerta.“
„Jako by jsi nevěděl, že jsou čerti chráněnej druh.“
„A ty jsi co zač? Nějakej ejkolog? Běž se přilepit na silnici a neotravuj!“
(Ekologické aktivistky polily slavné van Goghovy Slunečnice rajčatovou polévkou.)

PS.
Čumím do stromů.
Vím, že to ze mě neučiní druida.
Já prostě rád čumím.