Spím či bdím?

„Já se ani nedivím, že se znásilňuje,“ vykládal jeden kluk.
„Copak dneska poznáš, že je jí teprve třináct let? A všimnul jsi si jak to nosí? Jak se předvádí?“
Bylo vidět, že s tím má skutečný problém.
Nebyla to jen taková veselá řeč.
To by mu přeci nemohl mít nikdo za zlé, kdyby některou z nich znásilnil.
Jistý katolický duchovní prohlásil, že Bůh řekl: Množte se! A nikoli: Užívejte si!
Kdy s ním asi ten dotyčný naposledy mluvil?

„Vaše ústní podání situace?“
„No povalil mě a pod pohrůžkou chtěl, abych mu to udělala pusou jako ta francouzská holka v Pulp fiction.“
„Co to je?“
„To je film. Vy jste ten film neviděl?“
„Nemám rád filmy.“
„To jste nikdy neviděl žádnej film?“
„Tak abychom se vrátili k tomu lesu. On po vás chtěl, abyste ho vykouřila.“
„Takže jste ten film viděl...“

Vše spěje k uspokojení.
V dětství nám ovšem stačila koloběžka.
„Proč se domníváte, že Bůh přetrvává jen v těch, co mají čisté srdce?“
„To je snad jasný.“
„Aha.“

PS.
Mám máslo na hlavě.
Často jsem přemýšlel o tomto úsloví a byl plný představ.