Jsou v nás všechny ty věci, které chtějí ven

Dorota proskočila tanečním parketem přímo do lví tlamy.
Schovala se v jeho hřívě po té, co ji snědl.
Všichni se smáli, že je to trik.
I palcové titulky o tom takto referovali.
I když pár šťourů chtělo lvovi sejmout otisky.
„Našel jsem šrapnel,“ řekl zvesela malý chlapec v britském filmu z války.
„Doufám, že válka nikdy neskončí.“

Těšínská jablíčka?
Sakra! A ty rostou kde?
Ptám se, když sedím na záchodě jako Rodinův Myslitel.
Jsme svobodní, ale chodíme kouřit před hospodu jak uličníci.
Zkrátka, kdo chce psa bít, tak si psa vždycky najde.
Pouhá ozvěna našich nářků, že je svět jiný než jsme si představovali.

Můžeme si být jisti v jaké dimenzi se právě nalézáme?
Z hlavy mi nešla mladá žena, která se rozplývala v mlze rybníka, když svítalo.
Podobala se dívce z Erbenovi básně Svatební košile.
Dotknout se té ženy dlaní.
Horko i chlad zároveň.
Jako když ti někdo pomočí nohu za velkého mrazu.

PS.
Měl za to, že mu neříkají pravdu.
A měl pravdu.