Vy sám jste jen laboratorní krysa

„On se vám toho na vyváděl...“
I takové nesmysli musela matka poslouchat po té, co se otec nevrátil již nikdy domů.
Možná i díky tomu, že nenosila svůj žal jako válečnou standartu.
Žal je velice osamělá záležitost a každý si ho musí zasloužit stejně jako smrt.
Není na rozdávání.
O to víc lidé touží po cizím žalu.

Je tak příjemné s někým sdílet žal a vědět, že sám jsem v bezpečí.
Moc to nebolí a vypadáte, že jste citlivá bytost.
Proto je člověk, co nezveřejňuje svůj žal podezřelý a neoblíbený, že si schovává svůj žal jen pro sebe.
SOBEC!
To přece není fér.

V krámě se ženské u kasy bavily o pohřbívání v Čechách, že dnes příbuzní dělají, že vás neznají.
„Představte si, že ji shánějí domov důchodců až někde na Slovensku, aby byla co nejdál.“
„To je v pořádku,“ říkala mladá pokladní.
„Hlavně je potřeba vybrat i dobrý místo na rozprášení, aby ten popel nevlítnul oknem zpátky do kuchyně. Já myslím, že i rakve jsou přežitek. Vono by stačily papírové krabice.“

PS.
„Aha,“ řekla starší paní, „Tak to abychom umřeli nejraději ve středu, když vám vozí zboží, aby byly k dispozici šikovný krabice.“