Někdo mě vzal mečem naplocho

“Někdo mi ukradl koloběžku,” zavzpomínal jsem.
Někdo vzpomíná až příliš.
Jakoby to někoho zajímalo.
Já sám počmáral tři papírové ubrusy a pak je vyhodil.
Rád jsem, když mnohé zapomenu, abych se nespustil ke kázání.
Mám prostě rád pavučiny.
I ty v hlavě.

„Já bych chtěl jitrnici,“ řekl žebrák na ulici a vymazal část mých vzpomínek.
„To není zdravé jídlo,“ řekl jsem mu poškozený světem v němž jsem bydlel.
Jenže, co si počít s radami, co máme pod kůží?
Podle vzoru sytý hladovému nevěří.
S opilcem si taky moc nepokecáš, když se dostane za zrcadlo.
Už jsem vyrostl z členění světa na obry a trpaslíky?

„Ještě rum prosím,“ řekl chlap, co si zakládal na tom, že on je vždy v páru manželem.
„Vy mi nerozumíte,“ říkal se smutným pohledem ženám.
„Paprťala. Paprťala. Chánoj chánoj,“ řekla jedna z nich s pochopením.
„Chtěl bych potkat někoho originálního,“ řekl.
„Originál je moc drahej.“
„Já nikdy neplatím,“ řekl povzneseně.
„To je pravda,“ řekla servírka.

PS.
Někdy jsme plní andělů.
Někde se musí skrýt, když jde do tuhého.
Kdo koho vlastně stráží?