Snad za to může ztráta panenství

V dětství děláte spoustu věcí, které jsou pro vás v dospělosti nepochopitelné.
Nikdy nejsme stejným člověkem po celý život.
Jen tělo nám zůstává po celý náš čas.
Těžko se pak divit jeho devastaci, když musí táhnout nejeden život celým životem.
Jak mě mohl někdo přehnout přes koleno a nařezat mi?
A přece se to dělo.

Záviděl jsem kamarádovi poplašnou pistoli a to nemám zbraně rád.
Jenže v životě jsou okamžiky, kdy jsme víc jiní než si o sobě myslíme.
Taky jsem chtěl mít svůj totem pro nepředvídatelné situace.
Sebral jsem všechnu kuráž, ale zřejmě na špatném místě.
To kněz si vykračuje přes pouliční kresby dětí, i když jsou to andělé.

Nechce se mi samotnému zapojovat mozek, a tak se jenom dívám.
Už se jen dívám skrze proutí košíku.
Stejně mi budou i tak něco vyčítat.
Ta věta: Kdy už konečně dospěješ?
O co jde?

PS.
Právě jsme vyslechli, co by se mohlo stát, kdyby...