Nelze se spoléhat na štěstí
Nelze se spoléhat na štěstí
Anotace: ...
Vykřikovala na ulici, že všichni spisovatelé jsou pěkná pakáž.
„JÁ MILUJU TELENOVELY,“ vyjekla.
Ten její hlas se lámal prostorem po vzoru kubistických maleb.
Projevil jsem zájem a dal se objevit v okně.
Chtěla, abych jí hodil nějaké drobné.
Vysvětlil jsem jí, že jsem invalidní důchodce a nejsem na tom o moc lepší než ona.
„Máte okno.“
To byl argument.
"A taky jsem spisovatel. Od toho byste přece nic nevzala," řekl jsem lakomě.
„Vy budete mizernej spisovatel a ti mi tolik nevadí,“ řekla úsměvem dvou zubů.
To byl velkolepý argument.
PS.
Šel jsem rozbít prasátko.
Komentáře (16)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk08.05.2024 20:33:12 jitoush
....Přece jenom jsou malá prasátka k něčemu dobrá....nejlépe keramická.....kladívko k tomu má doma každý.....Ji.
07.05.2024 11:17:22 uživatel smazán
je to trochu mimo, ale... babička jednou zpívala Měsíčku na nebi hlubokém a někdo jí vhodil oknem pětikorunu...
07.05.2024 09:41:28 Sonador
ano, štěstí přeje připravenému... a proto mějme vždy připravené nějaké to prasátko, které můžeme rozbít:D
06.05.2024 19:31:36 cappuccinogirl
Jortí, dnes je to lahůdka, úsměv mi neslez od první věty:-) Díky:-)*
06.05.2024 15:59:38 uživatel smazán
Jistěže nevadí, mizerní spisovatelé jí píšou ty telenovely...
06.05.2024 14:48:37 Vivien
Opět mě dostals Jorte. Co věta, to klenot. Také se lámu, tvoje kubistické okno nejde jen tak nevidět.
