Vytváří onu touhu po řádu zmatek v hlavě?

Levitovala jsi na zahradě za svým domem, když já nevěřícně, v kapse svého bytu, prohlížel svůj stín.
Kdo je ten druhý?
Marně jsem se ptal.
Sahal na mě, když jsem na něj sahal já.
Kolik roků v životě jsem byl zamilován?

Viděl jsem, jak se vorvani objímají a spí ve vertikální poloze.
Jenom tak půlkou mozku a vzpomněl si na harpuny lidí.
Na myšlenku vyhynutí druhů.
Kdo si zaslouží zemřít?
Co bylo dříve?
Láska či nenávist?

Vyneste mě na světlo!
Někdo zpívá a člověk ani neví proč.
Podkládám si slovy rozkmitaný stůl.
Sedávám nejraději vedle židle.
Ještě nejsem mrtvý a již mně obviňují.
To jsi si zavinil sám.

PS.
To bych si přál...
...chvíli vedle Tebe levitovat...