Stalo se to vůbec někdy?

Večer jsem na jejím nahém těle hledal otisky prstů.
Byl by k tomu zapotřebí celý forenzní tým.
Nebyla to děvka.
Měla ráda muže.
Měla ráda sex.
Měla rád svět.
Mohl jsem jí závidět.
Patřila k těm jevům, které většina lidí odmítá vidět.
Takový ten neidentifikovatelný předmět na obloze.

Ve snech jsou prostory opravdu časoprostorové.
Člověk pořádně neví kde je, protože je na více místech najednou a nijak to nebrání ději.
Naopak ho to velmi zvláštně posouvá.
To je konečně zábava.
O zábavu nám jde vždy v první řadě.
Ať už tvrdíme cokoliv.
Máme pocit, že zábava nás může nějak dostat z toho maléru, že jsme tady.
Vážně čekáš, že ti bude žena chodit pro pivo?
Vzala bič a napráskala mě.
Škoda, že na to nejsem.
Takhle jsem si to ani trochu neužil.

V čekárně u diabetologie se dívám nade dveře chodby, kde jsou pěkně za sebou na informační ceduli:
Psychologická Poradna.
Psychiatrická poradna.
Oddělení bolesti.
Sociální oddělení.
Vše pěkně za sebou.
Dal bych si mléko a sušenku.

PS.
Stejně jsem si ráno oblékl každou ponožku jinou.
Nikdy jsem nevěřil na rána, co by měla být moudřejší než večer.